Takhle před Vánoci si prosvištíme pár slovíček týkajících se srdečních vad, akorát na to půjdeme pěkně od lesa a začneme tím, co NEŘÍKAT.
Mám dvě mocinky oblíbeňoučký fráze, kterých jsem se naposlouchala víc než dost, takže ráda pošlu dál a dáme si to pěkně postupně:
TO BUDE DOBRÝ
Existují dvě „to bude dobrý“.
První, dejme tomu útěšné „tobudedobrý“ a druhé raději mi nic nevykládej a když musíš, tak ať to máme rychle za sebou „tobudedobrý.“
První má být jakože povzbudivé. Ale není, a to nejen proto, že vy všichni „dobráci“, očividně o srdečních vadách pramálo víte. Zrovna
v Benjaminově případě byste totiž “dobrý” jinak nemohli vypustit z pusy.
Neboť u něj to bohužel nikdy „dobrý“ nebude.
V lepším případě to bude jakž takž, ucházející.
Paliativní korekce, která nevede k odstranění vady.
To, jak libozvučně zní v jedné větě pronášené nad vaším čerstvě vyklubaným novorozencem sousloví „série paliativních operací,“ nechám teď stranou.
Je totiž spousta srdečních vad, kdy to po operaci, či operacích skutečně „bude dobrý“.
To ale vůbec neznamená, že cesta k tomu bude snadná.
A já mám občas potřebu sdílet obavy a strachy.
Nejistotu a bezmoc.
Protože jsem jich plná.
I když jsem během těhotenství zatím ještě úplně nevěděla, co nás čeká a jak těžké to bude.
Chtěla jsem se Vám otevřít, ale vy jste mi tím „to bude dobrý“ přibouchli dveře před nosem a šmahem odbyli celý ranec úzkosti.
Mávli rukou, uhnuli pohledem.
Možná Vás to obtěžovalo poslouchat, máte přeci svých starostí dost.
Možná jste to nechtěli slyšet, protože byste si museli připustit, že blbý věci se stávají a jednou se možná stanou i vašim blízkým nebo Vám.
A nakonec, jsou určitě lidé, kteří potřebují slyšet, že to bude dobrý.
Já mezi ně ale nepatřím.
Nebo vlastně jo.
Jasně, taky jsem to potřebovala slyšet, ale od lidí, kteří ví, o čem mluví.
Od kardioložky mající mě v péči ještě během těhotenství.
Od kardiochirurga, který bude operovat našeho syna.
Od kardiologa, který jej bude mít v pooperační péči, pokud tedy Ben operaci přežije.
Od zdravotní sestry, která mu bude stát u lůžka během následujících hodin a dní.
Od těch všech bych si zoufale přála slyšet, že to bude dobrý, ale oni jsou na “dobrý” skoupí.
Zato vaším „to bude dobrý“ akorát bagatelizujete můj strach.
Naznačujete, že stačí chvíli zatnout zuby a bude to.
Jenže Vás čelist od křečovitého stisku bolet nebude.
Ale abych nebyla nefér, někdy i „to bude dobrý“ lze mínit opravdově.
Třeba když k nám během mého těhotenství přišel náš takřka rodinný truhlář udělat schody. Podědili jsme jej po manželových rodičích, je s námi od začátku naší rekonstrukce, postupně nám dělal dveře, poličky a teď i schodiště.
Během těch sporadických návštěv monitoruje naši rozrůstající se rodinu.
Kluci se na něj vždy těší, on jim doveze nějaká dřívka a někdy se k němu jedeme podívat do dílny, celá rodina.
Načichat se vůně dřeva a obdivovat zručnost a řemeslo.
Při jeho práci u nás doma mu kluci asistují, dívají se mu pod ruce a úplně očividně zavazejí, ale on je milý a trpělivý, nikdy je neodežene.
Tak tenhle pan truhlář, s vizáží pohádkového dědečka, k nám přijel na schodiště.
To, že jsem těhotná, nešlo přehlédnout, otázka, zda to tentokrát už konečně bude holčička, tak byla nasnadě.
„Nene,“ vrtím hlavou, „zase kluk.“
„A to nevadí, hlavně že bude zdravej,“ snaží se mě utěšit dobrosrdečně.
Jasně, mohla bych to nechat být.
Ale tamtamy bubnují a tak by se to stejně dozvěděl, raději tedy ode mě.
„Nó, bohužel to vypadá, že ani zdravej nebude. Má nemocný srdce.“
Ramena toho dobrého muže poklesla.
„Ale bude se s tím dát něco dělat?“ ptá se s nadějí v hlase a s neochvějnou vírou v moderní medicínu.
„No bude muset na operaci,“ odpovídám popravdě.
„A pak už to bude dobrý?“ chce vědět dychtivě.
„Nene, pak ještě minimálně dvě další,“ solím to nemilosrdně.
„No a pak?“ nakloní se vyčkávavě dopředu. Jde na něm vidět, jak moc by mi to přál, jak by chtěl slyšet, že pak, pak už to konečně bude dobrý.
Lehce zavrtím hlavou.
Rozpačitě se na sebe díváme, on chudák neví, co by řekl a mně je vlastně trochu líto, že jsem ho musela zklamat.
Je mi to líto především kvůli dítěti, co mám v břiše.
Že ani po tom všem to nebude úplně „dobrý“.