Dovolím si říct, že s Markétou nás pojí přátelství na dálku. Nikdy jsme se osobně nepotkaly, ale skrze sociální sítě jsme si vyměnily stovky, možná tisíce zpráv. Markéta a Sára. Byly pro mě jako sebezpytný pohlavek, když jsem se tehdy v létě, s čerstvě zoperovaným Benem v šátku, ráchala v moři sebelítosti a hledala, jestli…
Category: Blog
Práce jako každá jiná…?!
Kluci už spí. V kamnech praská oheň, vedle sebe mám hrníček s čajem, na stole hoří svíčka a já po celém dni otevírám notebook. Zprávy a sociální sítě. Instinktivně si rozkliknu skupinku, jejímž členem jsem teprve krátce. Odkaz na podpůrnou skupinu rodičů dětí se srdeční vadou mám od jisté doby mezi oblíbenými. „Máme srdce. Martínek…
Podruhé poprvé
Stejně jako před dvěma roky i letos bylo první září upršené. Lije jako z konve a my se s Fildou a novou aktovkou proplétáme mezi kapkami deště do školy, s Karlíkem sekundujícím nám po boku. Nová třída, nová paní učitelka, spolužáci někteří noví a zbytek známé tváře ze školky. Filipes usedá do lavice a prohlíží…
Klukovina
Hodně z nás to zažilo. Dvoje ponožky a přesto nad ránem studený nohy. Oblaka páry, co se srážejí u pusy, tlustému svetru navzdory. Zababušení ve spacáku, kapuci naraženou do čela, kolena přitažená k hrudníku. Ráno do pohorek, jinak Vám rosa promokne tenisky. Plivání pasty do plivátka. Vyuzené oblečení od sušení nad ohněm. Bojovky, noční přepady…
Vyfotit do srdíčka
a naládovat na instagramy, facebooky, rajčata a zoneramy. Posbírat lajky. Vyvolat. Nalepit. Naskládat do fotoknihy a ukazovat málo asertivním návštěvám. Nic z toho nedělám. Ve fotkách mám skluz asi čtyři roky a těch pár fotoknih, co máme, zvládnou návštěvám ukazovat kluci. Dychtiví reakcí, bez ohledu na to, zda si dotyčný zrovna chce listovat roztomilými fotkami…
Toulavý boty
obuju vždycky začátkem léta. Dřív jsme nebyli limitováni prázdninami, leč od doby, co máme školáka, je to s úderem července. A nejinak je tomu i letos. Cestovatelský semafor nás nechává poměrně chladnými, já i manžel se raději sápeme do hor než ležíme u moře a s přibývajícími dětmi jaksi ubývá nadmořská výška našich výšlapů, a…
Jizva
Sedíme na terase, v misce zmrzlinu s právě utrženými malinami a na stole vysvědčení. Zhluboka se nadechnu a obrátím se ke Karlovi. „Taky to cejtíš?“ ptám se ho. Zavrtí hlavou. „Nadechni se pořádně,“ povzbuzuji. Roztáhne chřípí, hrudník se mu vyduje. „Tak co, ted už to cejtíš?“ ptám se dychtivě. „Jo,“ přikývne. „Prázdniny.“ Mám radost, že…
MO.bil Na_Byl.
Nejsem příliš velký fanda moderních technologií. A tak je náš nejstarší syn pravděpodobně poslední, kdo ve třídě nemá mobil. Ani tlačítkovej. Ten jsem mu sice nabízela, ale to zas nechtěl on. Opatrně jsem se vyptávala, jak to mají spolužáci a jestli se mu za to třeba někdo neposmívá. Vypadal, že je s tím v pohodě….
KORONAstorky
Šontám něco u linky, kluci už leží v posteli a mají spát. Najednou dupy, dup, do kuchyně si to přihasí Filipes, nadšení v očích, natahuje ke mně ruku, na dlani krev. Už už se chci lekat, ale on mi hrdě ukazuje, že si sám vytrhl ten kývající zub. Chválím ho, jakej je statečnej, a on,…
” (…) aby náš svět byl v pořádku”
“K čemu jsou holky na světě, aby z nich byly maminky …” Pamatujete? Tři roky zpátky tahle zdánlivě nevinná básnička Jiřího Žáčka rozpoutala bouři ve sklenici vody. Ačkoli moje paměť letos není povzbuzena sugestivním vystoupením v mateřské školce ke Dni matek, přesto jsem si na ni vzpomněla. … Tehdy měly holčičky sváteční, nadýchané sukýnky a…