Dnes je to tak trochu uprostřed. Před pár dny Benjamin prolomil „magickou“ hranicí tří let. Věk, kdy je v Česku už ok dát dítě do školky a započít tak první krůčky osamostatňování. Už se na vás nikdo nebude dívat jako na krkavčí matku, „protože má malej tři, tak je nejvyšší čas, že“. Věk, kdy společnost…
Benjamin doma
Jizva
Sedíme na terase, v misce zmrzlinu s právě utrženými malinami a na stole vysvědčení. Zhluboka se nadechnu a obrátím se ke Karlovi. „Taky to cejtíš?“ ptám se ho. Zavrtí hlavou. „Nadechni se pořádně,“ povzbuzuji. Roztáhne chřípí, hrudník se mu vyduje. „Tak co, ted už to cejtíš?“ ptám se dychtivě. „Jo,“ přikývne. „Prázdniny.“ Mám radost, že…
Únosná míra rizika
je něco, s čím si epidemiologové, politici a další činitelé v těchto dnech lámou hlavu dlouhé dny a týdny (alespoň doufám). Kromě nich a veřejnosti, čekající na startovní čáře na výstřel rozvolňující karanténní opatření, je tu ještě houf na konci peletonu. Rodiče chronicky nemocných dětí. Jistě, jsou i další skupiny, jejichž jedinci jsou v různé…
Tři, dva, jedna – TEĎ!
Milí, od minulého příspěvku se mi pár lidí ozvalo, jak si vedeme. Za dveřmi či na parapetu přistála sklenice marmelády, nákup, taška s ovocem a balíčky s mrskutem pro kluky. Děkujeme za jakýkoli projev toho, že na nás myslíte. Děkujeme za všechny způsoby, kterými nás doprovázíte na naší cestě. Máme se povětšinou fajn. Taky díky…
Hello from the other side
„Hele, já myslím, že nám to bude stačit. My zas kdovíjak marmeládoví nejsme,“ říkám kamarádce. Je léto 2019 a my ládujeme právě uvařenou meruňkovou marmeládu do skleniček. „Máme někde ještě, nebo je tahle poslední?“ ptá se mě muž začátkem března poté, co klapne víčko u sklenice naplněné oranžovou hmotou a mně je jasné, že jsem…
První boty
Doba nazrála. Je začátek zimy a všechno ukazuje na to, že nastal čas koupit Benjaminovi jeho první botičky. Dědit nic nebude, snad ani ne kvůli tomu, že se to nemá, jako spíše proto, že má nožku tak malou, že se boty v takovém pidi čísle v naší rodině nikdy nevyskytovaly. Jdeme do nedávno otevřeného obchodu….
Takřka normální život
„…Takřka normální život, ale ty komplikace přijdou. To by bylo proti přírodě, kdyby ne,“ vyprovází mě z ordinace hlas lékaře. Na těle mám navázáno dítě, jehož první měsíc života byl všechno jen ne normální. Po půl roce a četných návštěvách u spádové kardioložky kontrola v Motole. Je to trochu slavnostní, hořkosladký moment. Hodně hořký a…
Brotherhood of men
Tři jsou společnost, protože může vzniknout vztah ke vztahu, píši si do sešitu základů společenských věd během studia na gymnáziu. A kolik vztahů může vzniknout, když jsou děti čtyři? Nebo když je nás doma šest? Před příchodem druhého syna jsme se s mírnými obavami dívali na našeho prvorozeného. Na dítě, které z nás dvou udělalo…
Mezidobí
Po měsíci opatrného našlapování zpátky na místě činu. Mám pocit, že jsem za tu dobu nezestárla o čtyři týdny, ale minimálně o čtyři roky. První ostrý měsíc v chodu rodiny pro Bena a pro mě. Postupně jsem se naučila, jak podávat léky, aby většina zůstala v Benjaminovi a menšina mimo něj. Zjistila jsem, že vypůjčení…
Otevřený dopis aneb proč jsem “PROBOHA” vůbec rodila
Moje sestra byla objednána na ultrazvukové vyšetření k přednímu brněnskému prenatálnímu diagnostikovi, Mudr. Vlašínovi. V ordinaci ze sebe vychrlila naši skvostnou rodinnou anamnézu, obsahující pochopitelně i srdeční vadu našeho syna – jejího synovce. Pan doktor zareagoval slovy (cituji): „Proč proboha vůbec rodila, to o tom jako nevěděli“ (předpokládám rozhořčený otazník s vykřičníkem na konci věty)….