Letos to začalo jaksi rozpačitě. Dopoledne jsem ještě s Karlíkem a Filípkem sjela do města vybrat knížky a nějaký mls „za výzo“, abych odpoledne zpocená, vyčerpaná a v neutišitelných záchvatech kašle a s teplotou lehla do postele a pár dní odtama nevylezla. Corona test negativní, týdny trvající kašlající moribundus pozitivní. A protože nejsem holka lakomá,…
Rodinné momentky
Stačilo
Původně to měl být úplně jiný příspěvek. Těsně před uzávěrou okresů jsme stihli jarní prázdniny. Sice byly bez sněhu, ale i tak povedené. Vrátila jsem se domů plna odhodlání, jak následující týdny zvládneme. Jak už máme zajetý režim nikoli pouze z podzimu, ale také ze zimy, kdy byl doma i školkáček Štěpa. Filipes už zná…
Ke křížku
Stojí tam, v jesenických horách. Malinko zastrčený, u vyšlapané cesty, která vede odnikud nikam a na jejímž konci není žádný turistický cíl. Ani horská chalupa s borůvkovýma knedlema. Nejsou to žádná zašlá Boží muka s německým nápisem ošlehaným nepřízní počasí. Obyčejný, někdo by možná řekl trochu moderní, dřevěný kříž. Schovaný v malém remízku v brázdě…
Odření
V kuchyni, která byla malá, i když jsem já byla ještě malá, často hrávalo rádio. Vlastně si ten prostor bez zvukové kulisy Radiožurnálu s hlasem Jany Klusákové jen těžko dovedu vybavit. Ruce v dřezu a hodiny mluveného slova prokládané písničkami. Ten zvyk jsem si přenesla i do naší kuchyně, kde taktéž trávím hodně času. A…
Vánoční pohlednice
Ví to malí i velcí. Jsou za rohem. A jako každý rok jdou cítit po vanilce, skořici, hřebíčku, medu, rumu a jehličí. A taky po leštěnce. Radostné a napjaté očekávání dětí visí ve vzduchu a já už se několik dní dopředu dojímám u koled. Svařím si mošt a na srolované skořici propluji mezi vzpomínkami na…
Míla mele maso
Ne, Fili, to není “lo”. Už to říkáme mockrát. Podívej, to “L”, to je – ne, teď nesmím říct malý i bez tečky, to by ho akorát zmátlo. “L” stojí samostatně, takhle, ukazuju na prstech. Má jen začátek, první nožičku z toho “m”. A podívej, “m”, “m” jako máma, “m” má takový dva kopečky, jako…
Osladit (si) život
„Tyjo, já když to tak čtu, tak bych jim nejradši upekla nějakej dort!“ bavíme se se sestrou o obavách, které máme z druhé vlny a o situaci ve zdravotnictví. Už ani nevím, která z nás to řekla jako první, ale slovo dalo slovo a za pár dnů vezla sestra na infekční odd FN Brno, co…
Andělé k nám přišli na oběd
Dovolím si říct, že s Markétou nás pojí přátelství na dálku. Nikdy jsme se osobně nepotkaly, ale skrze sociální sítě jsme si vyměnily stovky, možná tisíce zpráv. Markéta a Sára. Byly pro mě jako sebezpytný pohlavek, když jsem se tehdy v létě, s čerstvě zoperovaným Benem v šátku, ráchala v moři sebelítosti a hledala, jestli…
Podruhé poprvé
Stejně jako před dvěma roky i letos bylo první září upršené. Lije jako z konve a my se s Fildou a novou aktovkou proplétáme mezi kapkami deště do školy, s Karlíkem sekundujícím nám po boku. Nová třída, nová paní učitelka, spolužáci někteří noví a zbytek známé tváře ze školky. Filipes usedá do lavice a prohlíží…
Klukovina
Hodně z nás to zažilo. Dvoje ponožky a přesto nad ránem studený nohy. Oblaka páry, co se srážejí u pusy, tlustému svetru navzdory. Zababušení ve spacáku, kapuci naraženou do čela, kolena přitažená k hrudníku. Ráno do pohorek, jinak Vám rosa promokne tenisky. Plivání pasty do plivátka. Vyuzené oblečení od sušení nad ohněm. Bojovky, noční přepady…