Stojí tam, v jesenických horách. Malinko zastrčený, u vyšlapané cesty, která vede odnikud nikam a na jejímž konci není žádný turistický cíl. Ani horská chalupa s borůvkovýma knedlema. Nejsou to žádná zašlá Boží muka s německým nápisem ošlehaným nepřízní počasí. Obyčejný, někdo by možná řekl trochu moderní, dřevěný kříž. Schovaný v malém remízku v brázdě…
Rodinné momentky
Odření
V kuchyni, která byla malá, i když jsem já byla ještě malá, často hrávalo rádio. Vlastně si ten prostor bez zvukové kulisy Radiožurnálu s hlasem Jany Klusákové jen těžko dovedu vybavit. Ruce v dřezu a hodiny mluveného slova prokládané písničkami. Ten zvyk jsem si přenesla i do naší kuchyně, kde taktéž trávím hodně času. A…
Vánoční pohlednice
Ví to malí i velcí. Jsou za rohem. A jako každý rok jdou cítit po vanilce, skořici, hřebíčku, medu, rumu a jehličí. A taky po leštěnce. Radostné a napjaté očekávání dětí visí ve vzduchu a já už se několik dní dopředu dojímám u koled. Svařím si mošt a na srolované skořici propluji mezi vzpomínkami na…
Míla mele maso
Ne, Fili, to není “lo”. Už to říkáme mockrát. Podívej, to “L”, to je – ne, teď nesmím říct malý i bez tečky, to by ho akorát zmátlo. “L” stojí samostatně, takhle, ukazuju na prstech. Má jen začátek, první nožičku z toho “m”. A podívej, “m”, “m” jako máma, “m” má takový dva kopečky, jako…
Osladit (si) život
„Tyjo, já když to tak čtu, tak bych jim nejradši upekla nějakej dort!“ bavíme se se sestrou o obavách, které máme z druhé vlny a o situaci ve zdravotnictví. Už ani nevím, která z nás to řekla jako první, ale slovo dalo slovo a za pár dnů vezla sestra na infekční odd FN Brno, co…
Andělé k nám přišli na oběd
Dovolím si říct, že s Markétou nás pojí přátelství na dálku. Nikdy jsme se osobně nepotkaly, ale skrze sociální sítě jsme si vyměnily stovky, možná tisíce zpráv. Markéta a Sára. Byly pro mě jako sebezpytný pohlavek, když jsem se tehdy v létě, s čerstvě zoperovaným Benem v šátku, ráchala v moři sebelítosti a hledala, jestli…
Podruhé poprvé
Stejně jako před dvěma roky i letos bylo první září upršené. Lije jako z konve a my se s Fildou a novou aktovkou proplétáme mezi kapkami deště do školy, s Karlíkem sekundujícím nám po boku. Nová třída, nová paní učitelka, spolužáci někteří noví a zbytek známé tváře ze školky. Filipes usedá do lavice a prohlíží…
Klukovina
Hodně z nás to zažilo. Dvoje ponožky a přesto nad ránem studený nohy. Oblaka páry, co se srážejí u pusy, tlustému svetru navzdory. Zababušení ve spacáku, kapuci naraženou do čela, kolena přitažená k hrudníku. Ráno do pohorek, jinak Vám rosa promokne tenisky. Plivání pasty do plivátka. Vyuzené oblečení od sušení nad ohněm. Bojovky, noční přepady…
Vyfotit do srdíčka
a naládovat na instagramy, facebooky, rajčata a zoneramy. Posbírat lajky. Vyvolat. Nalepit. Naskládat do fotoknihy a ukazovat málo asertivním návštěvám. Nic z toho nedělám. Ve fotkách mám skluz asi čtyři roky a těch pár fotoknih, co máme, zvládnou návštěvám ukazovat kluci. Dychtiví reakcí, bez ohledu na to, zda si dotyčný zrovna chce listovat roztomilými fotkami…
Toulavý boty
obuju vždycky začátkem léta. Dřív jsme nebyli limitováni prázdninami, leč od doby, co máme školáka, je to s úderem července. A nejinak je tomu i letos. Cestovatelský semafor nás nechává poměrně chladnými, já i manžel se raději sápeme do hor než ležíme u moře a s přibývajícími dětmi jaksi ubývá nadmořská výška našich výšlapů, a…