Jizva

Sedíme na terase, v misce zmrzlinu s právě utrženými malinami a na stole vysvědčení. Zhluboka se nadechnu a obrátím se ke Karlovi.
„Taky to cejtíš?“ ptám se ho. Zavrtí hlavou.
„Nadechni se pořádně,“ povzbuzuji.
Roztáhne chřípí, hrudník se mu vyduje.
„Tak co, ted už to cejtíš?“ ptám se dychtivě.
„Jo,“ přikývne. „Prázdniny.“
Mám radost, že pochopil a přistoupil na moji hru. Jojo, jsou ve vzduchu.
Prázdniny.
Výlety a taky sluníčko a pod ním nahulaté děti vystrkující pupíky.
Minulé léto jsem se na to připravovala poprvé. Říkala jsem si, že nebudeme nic schovávat. Pěkně Benovi namažu hrudník padesátkou a výš, ať se každej koukne. Není se za co stydět. Díky té jizvě, dvakrát řezané, je naživu. Ať kliďánko všichni vidí, co má za sebou a jak je navzdory tomu veselej. Ať se ptají, budu ochotně odpovídat a šířit povědomí a osvětu, myslela jsem si. Jenže jak udeřilo vedro, nějak se mi do toho přestalo chtít. Pozašívaný hrudník jsem Benjaminovi schovala pod triko s uv ochranou. Nikdo se kradmo nedíval a já nemusela nic vysvětlovat. A tohle léto to mám stejně. Triko i můj přístup. Ne snad, že bych si myslela, že je za co se stydět, nebo nechtěla dopředu odpovídat na všetečné dotazy či čelit nenápadným pohledům.
Pokud jsme se však doma zařekli, že k Benovi budeme přistupovat co možná stejně, jako k jeho zdravým sourozencům, nechci, aby k němu někdo jiný přistupoval jinak. I když je to třeba jen zvědavá maminka u brouzdaliště a vlastně zatím vůbec o nic nejde. Nechci, aby se na něj někdo díval skrze jeho jizvu na hrudníku. Nechci, aby byl zvědavej bez špetky empatie. Nechci, aby viděl nejdřív ten pozašívaný hrudník a až pak, někde vzadu, usměvavýho kluka. Nechci, aby někdo definoval našeho syna skrze jizvu. Aby mu připisoval vlastnosti, vymýšlel scénáře, konstruoval pravděpodobnosti.
Aby ho litoval.
Jasně, ta jizva tu s ním je a nikdo už mu ji neodpáře. Bezpochyby se dřív nebo později nějak propíše do jeho charakteru. A že mu to pokažený srdce pod ní přinese minimálně řadu omezení, je nabíledni.
Ale teď je to klučina, který bez nadsázky rozzáří každou místnost, do které vejde. A taky klučina, který bude – li trvat i zítra na výlučné melounové dietě, prokládané občas jiným ovocem či zeleninou, popřípadě něčím sladkým, bude svou matkou roztržen jak had.
Jizva nejizva.