Oslava

Za pár dní sfouknu blogu pomyslnou první svíčku na dortu.
I když je to pořád neohrabané batole, co si sem tam strčí palec do pusy, už se toporně staví na nohy a ručkujíce kolem nábytku hledá svoji cestu. A stejně jako většina miminek mi dělá radost.
Jak jste se jistě dovtípili, cílem blogu je zachytit život dítka s těžkou srdeční vadou v celé jeho barvitosti. Od bolestných rozhodnutí, po chvíle bezmoci, beznaděje a vyčerpání, až k drobným pokrokům, úsměvům, radosti a zdánlivě obyčejné každodennosti. Od vzteku k cestě za smířením. To vše v jakýchsi kronikových zápiscích naší rodiny.
S prvním vystřeleným příspěvkem jsem se snažila obrnit před případnými nepřátelskými reakcemi. Je mi jasné, že anonymní prostředí internetu nahrává k rychlým, kousavým soudům a štiplavým poznámkám. A s radostí můžu říct, že k dnešnímu dni nepřišla ani jediná. A to je zásluha Vás – laskavých čtenářů, kteří mi nevytýkáte hrubky a překlepy, ale ani sladkobol, sentiment či patos a můj pohled na věc.
Občas mě překvapí, ke komu si blog najde cestu skrze změť internetového bludiště. A vždy mě potěší Váš zájem i milé a povzbudivé komentáře, které se ke mně čas od času dostanou.
V neposlední řadě mi působí tetelivou radost zpětná vazba od nastávajících rodičů, kteří čekají dítko s podobně „pitomou“ vadou, jak by řekl Štěpa. Pokud je „srdceryvně“ střípkem mozaiky, fragmentem, který třeba přispívá k tomu, že se navzdory statistice, navzdory ne úplně optimistickým prognózám a přes často neurvalé komentáře lékařů, vědomě a s malou dušičkou vydáváte na nelehkou cestu s malým „srdíčkářem“, moji radost násobíte a já doufám, že za Vaši odvahu budete odměněni radostí a požehnáním. A ačkoli se zpravidla nijak výrazně neznáme, uvízli jste ve mně svými příběhy.
A tak si pro nás všechny k těm prvním blogovým narozeninám přeji, abychom se nenechali vidinou toho, co může být a co možná i bude, zastrašit. Aby nám obavy z nejasné budoucnosti nezastřely radost z okamžité přítomnosti. Abychom nežili za zraky, ale naopak skrze naše malé srdíčkové zázraky ukazovali, že srdeční vada nemusí být jen černočerná, ale naopak velmi barevná a pestrá paleta s mnoha odstíny a odlesky.
Tak čin, čin.
Na zdraví!
A mnoga ljeta, živijó!:)