se po koronavirové pauze opět konala koncem školního roku. Žáci prvního stupně s vyučujícími a družinou nacvičí více či méně toporné scénky, které pak na školní zahradě předvedou rodičům. Přiznám se, že se účastním s lehkou útrpností, leč pochodeň mého rodičovství plápolá v první řadě. Jak by taky ne, když letos máme hned tři želízka…
Rodinné momentky
Dopis do izolace
Na test jsme šli vlastně trochu pro forma. Karlos má ve třídě čtyři pozitivně testované, ale při pondělním testování mu vyšel negativní antigen a stejně tak i domácí test o den později byl negativní. Jedenkrát za den, zpravidla po ránu, trochu zakašle, ale je zima, nedělám z toho drama. Pak napíše švagrová, se kterou jsme…
Horský (s)vůdce
V počátcích našeho vztahu mě muž, tehdy ještě ne můj, vzal na hory. V té době jsem už měla solidně prochozené Tatry, o horolezení, ferratách či kletterstigu jsem však neměla ani ponětí. Zpětně jsem ho trochu podezírala, že si mě testoval, co vydržím. S odstupem let chápu, že mi chtěl otevřít svět pro něj tak…
Prázdninové ohlédnutí
Letos to začalo jaksi rozpačitě. Dopoledne jsem ještě s Karlíkem a Filípkem sjela do města vybrat knížky a nějaký mls „za výzo“, abych odpoledne zpocená, vyčerpaná a v neutišitelných záchvatech kašle a s teplotou lehla do postele a pár dní odtama nevylezla. Corona test negativní, týdny trvající kašlající moribundus pozitivní. A protože nejsem holka lakomá,…
Stačilo
Původně to měl být úplně jiný příspěvek. Těsně před uzávěrou okresů jsme stihli jarní prázdniny. Sice byly bez sněhu, ale i tak povedené. Vrátila jsem se domů plna odhodlání, jak následující týdny zvládneme. Jak už máme zajetý režim nikoli pouze z podzimu, ale také ze zimy, kdy byl doma i školkáček Štěpa. Filipes už zná…
Ke křížku
Stojí tam, v jesenických horách. Malinko zastrčený, u vyšlapané cesty, která vede odnikud nikam a na jejímž konci není žádný turistický cíl. Ani horská chalupa s borůvkovýma knedlema. Nejsou to žádná zašlá Boží muka s německým nápisem ošlehaným nepřízní počasí. Obyčejný, někdo by možná řekl trochu moderní, dřevěný kříž. Schovaný v malém remízku v brázdě…
Odření
V kuchyni, která byla malá, i když jsem já byla ještě malá, často hrávalo rádio. Vlastně si ten prostor bez zvukové kulisy Radiožurnálu s hlasem Jany Klusákové jen těžko dovedu vybavit. Ruce v dřezu a hodiny mluveného slova prokládané písničkami. Ten zvyk jsem si přenesla i do naší kuchyně, kde taktéž trávím hodně času. A…
Vánoční pohlednice
Ví to malí i velcí. Jsou za rohem. A jako každý rok jdou cítit po vanilce, skořici, hřebíčku, medu, rumu a jehličí. A taky po leštěnce. Radostné a napjaté očekávání dětí visí ve vzduchu a já už se několik dní dopředu dojímám u koled. Svařím si mošt a na srolované skořici propluji mezi vzpomínkami na…
Míla mele maso
Ne, Fili, to není “lo”. Už to říkáme mockrát. Podívej, to “L”, to je – ne, teď nesmím říct malý i bez tečky, to by ho akorát zmátlo. “L” stojí samostatně, takhle, ukazuju na prstech. Má jen začátek, první nožičku z toho “m”. A podívej, “m”, “m” jako máma, “m” má takový dva kopečky, jako…
Osladit (si) život
„Tyjo, já když to tak čtu, tak bych jim nejradši upekla nějakej dort!“ bavíme se se sestrou o obavách, které máme z druhé vlny a o situaci ve zdravotnictví. Už ani nevím, která z nás to řekla jako první, ale slovo dalo slovo a za pár dnů vezla sestra na infekční odd FN Brno, co…