SRDCERYVNĚ

Chovám Benjamina v náručí a paní v čekárně dětské kardiologie na něho dělá cukrbliky. Téměř čerstvá jizva vykukuje Benjaminovi z pod bodýčka, o operaci tedy není pochyb, do toho kontrola na kardiologii… Paní si dá bryskně dvě a dvě dohromady, přestane se nad Benem rozplývat a naprosto bez skrupulí odjistí granát slovy: „To jste o…

Takhle před Vánoci si prosvištíme pár slovíček týkajících se srdečních vad, akorát na to půjdeme pěkně od lesa a začneme tím, co NEŘÍKAT. Mám dvě mocinky oblíbeňoučký fráze, kterých jsem se naposlouchala víc než dost, takže ráda pošlu dál a dáme si to pěkně postupně: TO BUDE DOBRÝ Existují dvě „to bude dobrý“. První, dejme…

Jedu do Prahy a na Radiožurnálu je rozhovor s profesorem Pirkem, který má dnes sedmdesát. Téma hovoru se pochopitelně točí kolem životního jubilea a dosažených kariérních úspěchů. Před časem bych, pohodlně zapřená do sedadla, poslouchala a fascinovaně kroutila hlavou nad možnostmi dnešní medicíny a schopnostmi jednotlivých lékařů. A říkala si, jak je skvělé, že lidé…

„V podstatě nevidím důvod, proč déle čekat. Operaci se stejně nevyhnete a odkládání třeba přes víkend, jen zvyšuje riziko srdečního selhání. Takže v pátek.“ říká mi lékař u vyhřívaného lůžka. Kývám hlavou, že rozumím. Pak přijde sestra a já, ačkoli nejsem nijak zásadně pověrčivá, kdovíproč pípnu: „V pátek je třináctého.“ „To není nešťastný datum, ale…

Sedím na kolečkové židli u vyhřívaného lůžka na jednotce intenzivní péče. Daleko od všech a daleko od života tam venku. Držím Benjamina v náručí, hadičky mám opřené o bočnici postýlky. Bojím se pohnout, abych ho nevzbudila. Leží na mě, úplně klidně. Pravidelně oddychuje. Vypadá jako každé jiné spící novorozeně. Pozoruji jeho obličejík a snažím se…

V kabátu to ještě nejde tolik vidět. Ale pod svetrem se bříško rýsuje už docela zřetelně. V šatně školky rovnám klukům věci do skříněk, když tu se ke mně přitočí maminka jejich spolužáků. „Vy čekáte miminko?“ zeptá se opatrně, s hlavou na stranu. Přikývnu. „Jé, a už víte, co to bude?“ „Kluk,“ hlesnu. „A teda,…

Čekáme v ordinaci, já, manžel a náš rok a kousek starý, neklidný synek. Kluci jsou ve školce. Objednali nás hned na ráno „ještě před pracovní dobou, já prvně musím vzít ty objednané“, říká nám doktorka. Sedíme a čekáme. Hrajeme si se synem, snažíme se ho zabavit a děláme jakoby nic, ale přitom je v nás…

Bylo to v úterý po poledni, někdy koncem září. Přišla jsem na poslední chvíli, možná o fous později, než jsem byla objednaná, a nic zlého netuše jsem si lehla na lehátko v zešeřelé místnosti, obnažila břicho a na obrazovce sledovala to pidi miminečko. Už počtvrté. Šla jsem sama, s manželem jsme ani jeden neviděli důvod,…