Dnes je to tak trochu uprostřed. Před pár dny Benjamin prolomil „magickou“ hranicí tří let. Věk, kdy je v Česku už ok dát dítě do školky a započít tak první krůčky osamostatňování. Už se na vás nikdo nebude dívat jako na krkavčí matku, „protože má malej tři, tak je nejvyšší čas, že“. Věk, kdy společnost…
Velikonoční objetí
Dnes je první den po největších církevních svátcích. A přesto pro mnohé nastaly Velikonoce teprve dneškem. Nechci tady psát o věcech, kterým sama nerozumím, ke kterým si hledám cestu a které jsou prý Tajemstvím. Chci se na Ježíšův příběh podívat očima člověka, kterým bezesporu byl. Člověka oslavovaného, vyhřívajícího se na výsluní přízně davu. Kolikrát i…
Stačilo
Původně to měl být úplně jiný příspěvek. Těsně před uzávěrou okresů jsme stihli jarní prázdniny. Sice byly bez sněhu, ale i tak povedené. Vrátila jsem se domů plna odhodlání, jak následující týdny zvládneme. Jak už máme zajetý režim nikoli pouze z podzimu, ale také ze zimy, kdy byl doma i školkáček Štěpa. Filipes už zná…
Ke křížku
Stojí tam, v jesenických horách. Malinko zastrčený, u vyšlapané cesty, která vede odnikud nikam a na jejímž konci není žádný turistický cíl. Ani horská chalupa s borůvkovýma knedlema. Nejsou to žádná zašlá Boží muka s německým nápisem ošlehaným nepřízní počasí. Obyčejný, někdo by možná řekl trochu moderní, dřevěný kříž. Schovaný v malém remízku v brázdě…
Odření
V kuchyni, která byla malá, i když jsem já byla ještě malá, často hrávalo rádio. Vlastně si ten prostor bez zvukové kulisy Radiožurnálu s hlasem Jany Klusákové jen těžko dovedu vybavit. Ruce v dřezu a hodiny mluveného slova prokládané písničkami. Ten zvyk jsem si přenesla i do naší kuchyně, kde taktéž trávím hodně času. A…
Vánoční pohlednice
Ví to malí i velcí. Jsou za rohem. A jako každý rok jdou cítit po vanilce, skořici, hřebíčku, medu, rumu a jehličí. A taky po leštěnce. Radostné a napjaté očekávání dětí visí ve vzduchu a já už se několik dní dopředu dojímám u koled. Svařím si mošt a na srolované skořici propluji mezi vzpomínkami na…
Reality check
Čeká nás kontrola v kardiocentru v Motole. Na rozdíl od kontrol v brněnské dětské nemocnici tyto vždycky víc prožívám. Nejde ani o tu cestu, vzdálenost a vypravování. Motol symbolizuje výjimečnost, ne nutně v tom pozitivním slova smyslu. Zatímco dětská nemocnice je stará známá – mám ji ochozenou už jako dítě – rehabilitace, mandle, ortopedie, jedno…
Míla mele maso
Ne, Fili, to není “lo”. Už to říkáme mockrát. Podívej, to “L”, to je – ne, teď nesmím říct malý i bez tečky, to by ho akorát zmátlo. “L” stojí samostatně, takhle, ukazuju na prstech. Má jen začátek, první nožičku z toho “m”. A podívej, “m”, “m” jako máma, “m” má takový dva kopečky, jako…
Oslava
Za pár dní sfouknu blogu pomyslnou první svíčku na dortu. I když je to pořád neohrabané batole, co si sem tam strčí palec do pusy, už se toporně staví na nohy a ručkujíce kolem nábytku hledá svoji cestu. A stejně jako většina miminek mi dělá radost. Jak jste se jistě dovtípili, cílem blogu je zachytit…
Osladit (si) život
„Tyjo, já když to tak čtu, tak bych jim nejradši upekla nějakej dort!“ bavíme se se sestrou o obavách, které máme z druhé vlny a o situaci ve zdravotnictví. Už ani nevím, která z nás to řekla jako první, ale slovo dalo slovo a za pár dnů vezla sestra na infekční odd FN Brno, co…